Do dna aneb Seznamovák

Jsem přesvědčená, že v životě má člověk dělat to, z čeho má největší strach. A tak jsem si sedla k počítači, otevřela e-mail a poslala svou přihlášku na týdenní seznamovací akci, promptně nazvanou Seznamovák. Než jsem se nadála (a postupně si zabalila a opět vybalila všechno hezké a zároveň ne příliš hezké oblečení, které vlastním), seděla jsem v autobuse, navenek s úsměvem, uvnitř kicking & screaming vedle kluka, který prozradil, že studuje matematiku, respektive aplikovanou statistiku, což dalo základ naším budoucím dobrým vztahům, neboť odjakživa matematiku ze srdce nesnáším. Za ty dvě hodiny, co cesta trvala, jsme se ovšem stali sehraným duem, alespoň na poli sarkastických poznámek a utahování si jeden z druhého.

Jen pro úplnost: Seznamovák je vlastně takový tábor pro dospělý lidi, kde v bufetu místo gumových medvídků nabízejí čaj s rumem a zelenou, proto se není čemu divit, že ani složení chatek nikdo příliš neřešil. Tak jsem sdílela místnost se třemi slečnami a dvěma hochy - přítelem mé bývalé a budoucí spolužačky, která na čísle 32 dlela též, a přinejmenším srandovním týpkem Márou, který nás upozornil, že se klidně můžeme převlékat před ním (protože mu to nevadí), večer to rozjížděl v párty stanu, pročež si ráno musel nutně udělat gymnastickou protahovačku (překal je prostě překal) a byl mistrem v děsivých pohledech I see you.

Program vypadal asi takto:
07:00 - ztěžka otvírám oči a soukám se z teplého spacáku. Mára čumí.
07:30 - zase neteče teplá, myslím, že jsem překonala svůj rekord v rychlosti mytí vlasů. Líčím se, abych mohla dál předstírat, že nejsem hnusná jak pondělní ráno. Je mi kosa.
08:30 - cpu do sebe tuny housek, které tady pečou a jsou ještě čerstvé. Bye bye zdravý životní style.
08:50 - housek jsem přecpaná k prasknutí. Ostatní kradou housky a cpou si je do mikin.
09:30 - začínají ošahávací hry označené jako teambuilding. Je mi kosa.
10:30 - běháme po lese jako kokoti a hrajeme si na mravence. Už mi není taková kosa.
12:30 - oběd, poté obyčejné rozpustné kafe za dvacku v bufetu. Je mi kosa a chce se mi spát.
15:00 - píšu si zápisky z přednášky "Kam v Olomouci", která je v podstatě seznamem barů a hospod. Je mi kosa a mám chuť na pivo.
16:30 - běháme po hřišti jako kokoti a hrajeme si na čísla. Je mi takové teplo, že si rozepínám bundu a uvažuji o svlečení jednoho ze svých tří svetrů.
18:00 - ošahávačky pokračují. Jedna holka mě mlátí, myslím, že schválně.
18:30 - večeříme a s láskou vzpomínáme na ranní houstičky.
20:00 - posloucháme venku denní rozkaz. Je kosa k posrání.
21:00 - předstírám, že jsem neviděla, jak pan vrchní ten hamburger chystal, a s chutí ho celej sežeru. Bye bye zdravý životní style A štíhlá linie.
22:00 - začíná párty. Piju Semtex s Fernetem, je to dobrý.
22:30 - čistím z bundy Semtex s Fernetem, už to tak dobrý není. Matematikovi děkuju. Je mi kosa a smrdím jako Semtex s Fernetem.
23:30 - nabývám dojmu, že jsem profesionální party queen.
02:30 - ideální čas psát esemesky plné citu a emocí mužům mého srdce.
03:30 - kalíme už jenom na pódiu, v případě potřeby se s kamarády sbíráme ze země. S kolegou právníkem vyhráváme neoficiální soutěž v tančení párů. Je mi teplo.
04:00 - je mi trochu blbě.
04:30 - když si namydlím ruce, zjišťuju, že voda neteče už vůbec. Na záchodě zase není papír, pročež lítám po kempu s rukama od mýdla a snažím se situaci vyřešit jinak než skokem do bazénu.
05:00 - kašlu na to a jdu spát. Je mi kosa.
07:00 - ztěžka otevírám oči. Mára čumí.

Byl to zkrátka skvělý týden, který potvrdil, že co tě nezabije, to tě posílí.

Karolína

Filosofická propedeutika aneb Není guru jako guru

Od předmětu s květnatým, leč stále poměrně lákavým názvem Filozofická propedeutika, jsem neměla jasně stanovená očekávání. Žádným velkým filozofem jsem nikdy nebyla, ale můj učitel (Na gymplu byli všichni učitelé prostě "profesoři". Nyní nás učí, než není učitel jako profesor, respektive docent jako doktor, pročež se snažím nazývat věci jejich pravými jmény.) mě naučil nejen to, že není všechno zlato, co se třpytí, ale hlavně tomu, že filozofie může být vážně zábavná - minimálně v jeho pojetí. A tak jsem si řekla, že půjdu do toho, a béčkovou filosofii si zapsala.

Učebna, vtipně umístěna v suterénu budovy A, byla studenty doslova přeplněna, i když se domnívám, respektive vsadila bych své jediné důstojné boty na to, že příště nás tam bude sotva polovina. Vyučující, doc. Phdr. et Mgr. Guru, Ph. D. (dále jen "doc. Guru"), působil zprvu relativně normálně. A potom to začalo. Šílená, hodinu a půl dlouhá informační masáž na téma mám moc rád indickou filozofii a proto tedy o ní budu velmi mluvit. Svůj slib také splnil, i když těžko říct, zdali to je dobře. Upozornil nás na to, že jej nahrávat na telefon nemusíme, ono se tak už stejně s největší pravděpodobností děje. On to ví, je zkrátka sledován, ale paranoidní rozhodně není - to je totiž jasná věc.

Záhy začal lehce eroticky laděnými poznámkami či příklady. Upozornil nás na to, že jich takto využívá, neboť jsme ve věku, kdy nám "není jedno, o máme mezi nohama". Rovněž uvedl, že je znamením štír a že štíři jsou největší prasata, přičemž on je prase i dle čínského kanceláře, tedy máme si zvykat. Jsem všeobecně dost open-minded člověk, z ničeho si nic nedělám a nejsem žádný puritán. Tomu, s jakým zaujetím a slovníkem ovšem vykládal látku, jsem se i já uvnitř zastyděla. Zde je ukázka mého zápisu:

Ústřední roli hraje pohlavní orgán mužský a ženský. Sluneční paprsek je erekcí lingamu, který chce někam proniknout. Nejznámější je tzv. Šiva lingam, neboť Šiva je sexuálně nejmocnějším tvorem ve vesmíru. Na druhou stranu je poté třeba něco, kam může ten vztyčený lingam směřovat. Cílem je sjednotit Slunce a Měsíc v hlavě, dokud se nám to nepodaří, nemůžeme dojít trvalého štěstí. Ženské lůno – ióny. Spojení lingamu a ióny je vstupním místem do další dimenze. Když se miluje muž a žena, dochází k vytvoření elektrického pole, a takto spuštěná energie přitahuje duše nenarozených dětí do lůna té matky.

.....

Závěrem dodal, že vzhledem k tomu, že učí primárně na Fakultě filosofické, nedošlo mu, že my právníci

jsme takoví konzervativci. Na fildě jsou prý studenti mnohem více free, pročež se slovy, že kdo se dnes

styděl, příště ani nemá chodit, opustil učebnu. K mé smůle jsem ještě zaslechla jeho rozhovor se slečnou,

o kterou to a) opravdu zaujalo b) snažila se hodit si u něj očko o vagíně létající ve vesmíru.

Vítejte na univerzitě.

Karolína

Právníci mají obtížné začátky a konce, zato meziobdobí je radostné a plodné.

Byla jsem na začátku.

Když jste malí, zmrzlina se zdá větší, nebe modřejší, hory vyšší a prázdniny delší, než doopravdy jsou. Dle psychologie, nebo spíš toho, co si z hodin psychologie pamatuju, to je nedostatkem zkušeností, s čímž právě souvisí pověstný pocit, že ten čas běží jako voda, respektive stále rychleji.

Kdybyste mi před deseti, pěti, dvěma lety či pár měsíci řekli, že coby dup ze mě bude vysokoškolák, asi bych se uchechtla, mávla rukou a řekla, že zadlouho. Případně bych šla hrát hru The Sims 2, v rámci níž mou zásluhou prošly s vyznamenáním od děkana vysokoškolským vzděláním desítky, možná i stovky Simíků. A najednou jsem tu.

Nevím, kdy přesně myšlenka na studium v Olomouci začala v mé mladé mysli kořenit. Prostě jsem se jednoho krásného dne rozhodla, že to je ono. Že to je ona. Vlastně se domnívám, že ten nápad prostě přišel, stejně jako tolik dalších - za všechny jmenujme například mou náhlou šílenou touhu po druhé náušnici v levém uchu, když mi bylo 12 (stále si myslím, že moje druhá náušnice je na mě ta nejvíc cool věc), touze obarvit si vlasy Hennou letos v srpnu nebo nutkavé potřebě sežrat celou Milku Oreo (pravidelně).

Láska k Univerzitě Palackého se u mě nedostavila na první pohled. Svou alma mater jsem začala milovat už na první doslech. Možná tohle ode mě zní tak trochu namachrovaně, uvážíme-li, že dneska je teprve můj druhý den, ale protože věřím v radostné a plodné meziobdobí a protože jsem nenapravitelný optimista - teda, minimálně to o sobě tvrdím -, je mi jasné, že společně si užijeme spoustu srandy.

V článcích následujících se dozvíte, jak to všechno bylo, je a bude.

Karolína