# 2: Podavačka, držák a další lukrativní zaměstnání

Snad abychom měli jakožto mladí perspektivní studenti nějakou tu motivaci, dennodenně se potkáváme (nejen) na fakultě s několika zvláštními existencemi. Osobně mám dva oblíbence:

1) Podavačka je vcelku mile vypadající černovlasá paní středního věku. Evidentně je součástí akademické obce, ale místo na přednáškách ji spatříte, jak při jakékoliv menší či větší akci zuřivě blýská levným fotoaparátem před obličeji vyděšených prváků během jejich prvního dne školy, polského kněze, co nám přednášel o římském právu nebo nervózních kandidátů na děkana. Svou přezdívku si podavačka vysloužila dne 1. 9. 2015, kdy nám při zápise všem podávala při vstupu do auly (výměnou za 40 Kč) knihu s přehledem všech možných předmětů a jejich anotací, právnickým slangem všeobecně známou jako palačinka.

2 Držák je týpek, který, oděn v prehistorickém tradičním oděvu, držel při imatrikulaci žezlo, kterému jsme my, udržujíce oční kontakt s naší děkankou, slíbili hory doly; především to, že naši alma mater budeme milovat a ctít a celkově se při tom studiu zkrátka dobře mít. Osobně jsem si myslela, že funkce držáka je rolí důležitou a nezastupitelnou. To ovšem pouze do doby, než jsem ho viděla, jak se v riflích a crocsách vznáší nad schody a řeší blíže neidentifikovatelný problém s osobami níže uvedenými:

3) Babky na vrátnici. I ty mi, podobně jako Držák, docela vypálily rybník, když do svých řad přijaly slečnu ne o moc starší, než jsme my, která tam občas radí, kde najít záchody, nebo učebnu číslo raz dva tři, společně se svou (předpokládanou) dcerou. Jinak jde o vcelku milé paní sídlící v pohodlných kutlocích na obou budovách, Ze začátku semestru se sice tvářily tak trochu jako vykonavatelky nějaké vyšší akademické moci, protože na rozdíl od vás věděly, že místnost, do které míříte, je dost jednoduché nalézt; stačí zahnout doprava, doleva, vyjít pět schodišť, udělat salto vzad a jste tam; v zásadě teď drží stráž nad bezproblémovým provozem na chodbách, a to je fajn.

Karolína

# 1: Co je psáno, nemusí být vždycky dáno

V podstatě by se dalo říct, že vysoká škola ve vás postupně zadupe velkou část přesvědčení, zásad a pravidel, kterými vás (nejen) maminka učila, abyste se řídili.

Za svůj akademický život, během něhož jsem až dosud byla na úplně všech přednáškách (včetně těch nepovinných), na úplně všech seminářích (včetně těch nepovinných) a psala si úplně všechny zápisky (včetně těch, co jsou na internetu), jsem pochopila, že "Co je psáno, to je dáno", totiž někdy zkrátka neplatí; a v právu to platí dvojnásob.

Tak například jsou tu právní precedenty. Pokud nevíte, co je to precedent, asi byste se měli v prvé řadě zastydět, protože to se probíralo v rámci práva někdy ve druhém ročníku střední školy. Jinak ale je precedent vlastně soudním rozhodnutím, které řeší dosud neupravený případ a je vyloženě typický pro angloamerickou právní kulturu, kde je stanoven jako formálně závazný pramen práva, na rozdíl od České republiky.

Zde je shrnutí zápisu o precedentech z přednášky Teorie práva:

Precedenty nejsou součástí českého právního řádu, ale judikatura vyšších soudů je pro ty nižší závazná. Podle § 10 odst. 1 OZ: Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

Jde tedy o takové to kde se vzal, tu se vzal precedent. Na precedenty se tedy u nás nehraje, až na to, že se na ně vlastně tak trochu hraje.

A potom tu je Občanský zákoník vs. římské právo: "Víte, vloni jsem v římském právu své studenty učil, že správná odpověď tohoto případu je A. Oni to pak napsali do klauzury z Občana a všichni vyletěli a museli opakovat, protože JUDr. Občan tvrdí, že správnou odpovědí je B, i když každý kromě něj ví, že to je pěkná pitomost." Ono celkově je občanské právo vyloženě pastvinou skýtající mnohá úskalí v tom, jestli teda jó, protože je to napsaný, nebo né, i přesto, že to je napsaný. Hezky nás na to zvýšeným hlasem upozornil náš vyučující semináře: "Prosímvás, nemyslete si, že když to je v tom zákoníku vysloveně napsané, že to je pravda!"

No, a jak potom k tomu my jako vyjukaní prváci příjdem.

Karolína

Tak si žijeme aneb O rozpočtu I

Zlí jazykové tvrdí, že jsem vypočítavá sobecká mrcha. Silně nesouhlasím - tedy alespoň s tou vypočítavostí. S mým odchodem na vysokou školu bylo třeba dát hlavy dohromady a spočítat, kolik že peněz si to vlastně zasloužím. Vzhledem k tomu, že jsem rozumné děvče, co ví, že dvě ratolesti ze dvou, každý v jiném městě, obě pilně (více či méně) studující a hypotéka na krku není žádná prdel, žádnou dechberoucí sumu jsem ani neočekávala. Koneckonců, beztak se mi představa (finanční) závislosti na komkoliv značně příčí a už nějaký ten pátek dělám všechno proto, abych se jí co nejdřív zbavila. Na základě rodinného konsenzu (respektive závěru učiněného ve stylu "dohodl jsem se sám") mi otec naservíroval fakta, jak jsou. A teď poraď si.

Pravda o mých financích, které mám určeny na jídlo: moc moc peněz 

Celá pravda o mých financích na jídlo: je tak smutná, že ji radši cenzura smázla

Ano, není to moc, ale na druhou stranu, hůř může být vždycky. Rozhodla jsem se tedy nepropadat panice a postupně se učím strategii, jak nesahat do svých těžce vydělaných finančních zásob a zároveň nežrat rohlíky s paštikou. Přirozeně jsem brzy přišla na to, že nejlepší je v neděli večer čorknout z domácích zásob, co se dá. Takto se mi včera na zádech houpal batoh s obsahem celé ledničky. Modlíc se, aby se mi na notebook nevylila rajská omáčka, stálo-seděla jsem propletená na stojánku na zavazadla v místenkovém voze, zatímco se mi do stehna obtiskávala kovová tyč.

Podzimní realita: jako všichni ostatní, i já jsem značně nachcípaná. Poté, co jsem prosmrkala a probrečela většinu právní propedeutiky i práva římského, rozhodla jsem se o obědové pauze vydat se do nákupního centra. Zde jsem si v Orsay vyzkoušela troje kalhoty v akci, ve kterých jsem vypadala jak naprcaný velbloud, a poté pokračovala přímo do hypermarketu Albert. Kromě hnusného čaje proti nachlazení a ještě hnusnějšího zázvoru jsem jsem usoudila, že potřebuji vitamíny, pročež jsem se plácla přes kapsu a k tomuto krásonákupu jsem přihodila ještě středně velký trs hroznů a dvě hnuso mandarinky, které byly v akci.

Momentálně piji svůj již dnešní druhý kotel kávy a jsem plna své ovocné misky, ovšem snažím se nepřipouštět si, že tímto nákupem jsem vyčerpala dvou obědový limit. Večer budeme s kolegou V. připravovat štrúdl podle studentské kuchařky. Zapomněla jsem sice koupit skořici, ale tu někde splašíme. V. má Fernet a já jsem za peníze, za něž jsem si měla koupit večeři a snídani, zakoupila dva litry jablečného džusu, pročež předpokládám, že mi má tristní situace večer už nebude připadat tolik tíživá. Kromě toho jdem prý zase kalit - na vysoké se snad nic jiného po večerech nedělá.

To be continued!

Karolína

Do dna aneb Seznamovák

Jsem přesvědčená, že v životě má člověk dělat to, z čeho má největší strach. A tak jsem si sedla k počítači, otevřela e-mail a poslala svou přihlášku na týdenní seznamovací akci, promptně nazvanou Seznamovák. Než jsem se nadála (a postupně si zabalila a opět vybalila všechno hezké a zároveň ne příliš hezké oblečení, které vlastním), seděla jsem v autobuse, navenek s úsměvem, uvnitř kicking & screaming vedle kluka, který prozradil, že studuje matematiku, respektive aplikovanou statistiku, což dalo základ naším budoucím dobrým vztahům, neboť odjakživa matematiku ze srdce nesnáším. Za ty dvě hodiny, co cesta trvala, jsme se ovšem stali sehraným duem, alespoň na poli sarkastických poznámek a utahování si jeden z druhého.

Jen pro úplnost: Seznamovák je vlastně takový tábor pro dospělý lidi, kde v bufetu místo gumových medvídků nabízejí čaj s rumem a zelenou, proto se není čemu divit, že ani složení chatek nikdo příliš neřešil. Tak jsem sdílela místnost se třemi slečnami a dvěma hochy - přítelem mé bývalé a budoucí spolužačky, která na čísle 32 dlela též, a přinejmenším srandovním týpkem Márou, který nás upozornil, že se klidně můžeme převlékat před ním (protože mu to nevadí), večer to rozjížděl v párty stanu, pročež si ráno musel nutně udělat gymnastickou protahovačku (překal je prostě překal) a byl mistrem v děsivých pohledech I see you.

Program vypadal asi takto:
07:00 - ztěžka otvírám oči a soukám se z teplého spacáku. Mára čumí.
07:30 - zase neteče teplá, myslím, že jsem překonala svůj rekord v rychlosti mytí vlasů. Líčím se, abych mohla dál předstírat, že nejsem hnusná jak pondělní ráno. Je mi kosa.
08:30 - cpu do sebe tuny housek, které tady pečou a jsou ještě čerstvé. Bye bye zdravý životní style.
08:50 - housek jsem přecpaná k prasknutí. Ostatní kradou housky a cpou si je do mikin.
09:30 - začínají ošahávací hry označené jako teambuilding. Je mi kosa.
10:30 - běháme po lese jako kokoti a hrajeme si na mravence. Už mi není taková kosa.
12:30 - oběd, poté obyčejné rozpustné kafe za dvacku v bufetu. Je mi kosa a chce se mi spát.
15:00 - píšu si zápisky z přednášky "Kam v Olomouci", která je v podstatě seznamem barů a hospod. Je mi kosa a mám chuť na pivo.
16:30 - běháme po hřišti jako kokoti a hrajeme si na čísla. Je mi takové teplo, že si rozepínám bundu a uvažuji o svlečení jednoho ze svých tří svetrů.
18:00 - ošahávačky pokračují. Jedna holka mě mlátí, myslím, že schválně.
18:30 - večeříme a s láskou vzpomínáme na ranní houstičky.
20:00 - posloucháme venku denní rozkaz. Je kosa k posrání.
21:00 - předstírám, že jsem neviděla, jak pan vrchní ten hamburger chystal, a s chutí ho celej sežeru. Bye bye zdravý životní style A štíhlá linie.
22:00 - začíná párty. Piju Semtex s Fernetem, je to dobrý.
22:30 - čistím z bundy Semtex s Fernetem, už to tak dobrý není. Matematikovi děkuju. Je mi kosa a smrdím jako Semtex s Fernetem.
23:30 - nabývám dojmu, že jsem profesionální party queen.
02:30 - ideální čas psát esemesky plné citu a emocí mužům mého srdce.
03:30 - kalíme už jenom na pódiu, v případě potřeby se s kamarády sbíráme ze země. S kolegou právníkem vyhráváme neoficiální soutěž v tančení párů. Je mi teplo.
04:00 - je mi trochu blbě.
04:30 - když si namydlím ruce, zjišťuju, že voda neteče už vůbec. Na záchodě zase není papír, pročež lítám po kempu s rukama od mýdla a snažím se situaci vyřešit jinak než skokem do bazénu.
05:00 - kašlu na to a jdu spát. Je mi kosa.
07:00 - ztěžka otevírám oči. Mára čumí.

Byl to zkrátka skvělý týden, který potvrdil, že co tě nezabije, to tě posílí.

Karolína

Filosofická propedeutika aneb Není guru jako guru

Od předmětu s květnatým, leč stále poměrně lákavým názvem Filozofická propedeutika, jsem neměla jasně stanovená očekávání. Žádným velkým filozofem jsem nikdy nebyla, ale můj učitel (Na gymplu byli všichni učitelé prostě "profesoři". Nyní nás učí, než není učitel jako profesor, respektive docent jako doktor, pročež se snažím nazývat věci jejich pravými jmény.) mě naučil nejen to, že není všechno zlato, co se třpytí, ale hlavně tomu, že filozofie může být vážně zábavná - minimálně v jeho pojetí. A tak jsem si řekla, že půjdu do toho, a béčkovou filosofii si zapsala.

Učebna, vtipně umístěna v suterénu budovy A, byla studenty doslova přeplněna, i když se domnívám, respektive vsadila bych své jediné důstojné boty na to, že příště nás tam bude sotva polovina. Vyučující, doc. Phdr. et Mgr. Guru, Ph. D. (dále jen "doc. Guru"), působil zprvu relativně normálně. A potom to začalo. Šílená, hodinu a půl dlouhá informační masáž na téma mám moc rád indickou filozofii a proto tedy o ní budu velmi mluvit. Svůj slib také splnil, i když těžko říct, zdali to je dobře. Upozornil nás na to, že jej nahrávat na telefon nemusíme, ono se tak už stejně s největší pravděpodobností děje. On to ví, je zkrátka sledován, ale paranoidní rozhodně není - to je totiž jasná věc.

Záhy začal lehce eroticky laděnými poznámkami či příklady. Upozornil nás na to, že jich takto využívá, neboť jsme ve věku, kdy nám "není jedno, o máme mezi nohama". Rovněž uvedl, že je znamením štír a že štíři jsou největší prasata, přičemž on je prase i dle čínského kanceláře, tedy máme si zvykat. Jsem všeobecně dost open-minded člověk, z ničeho si nic nedělám a nejsem žádný puritán. Tomu, s jakým zaujetím a slovníkem ovšem vykládal látku, jsem se i já uvnitř zastyděla. Zde je ukázka mého zápisu:

Ústřední roli hraje pohlavní orgán mužský a ženský. Sluneční paprsek je erekcí lingamu, který chce někam proniknout. Nejznámější je tzv. Šiva lingam, neboť Šiva je sexuálně nejmocnějším tvorem ve vesmíru. Na druhou stranu je poté třeba něco, kam může ten vztyčený lingam směřovat. Cílem je sjednotit Slunce a Měsíc v hlavě, dokud se nám to nepodaří, nemůžeme dojít trvalého štěstí. Ženské lůno – ióny. Spojení lingamu a ióny je vstupním místem do další dimenze. Když se miluje muž a žena, dochází k vytvoření elektrického pole, a takto spuštěná energie přitahuje duše nenarozených dětí do lůna té matky.

.....

Závěrem dodal, že vzhledem k tomu, že učí primárně na Fakultě filosofické, nedošlo mu, že my právníci

jsme takoví konzervativci. Na fildě jsou prý studenti mnohem více free, pročež se slovy, že kdo se dnes

styděl, příště ani nemá chodit, opustil učebnu. K mé smůle jsem ještě zaslechla jeho rozhovor se slečnou,

o kterou to a) opravdu zaujalo b) snažila se hodit si u něj očko o vagíně létající ve vesmíru.

Vítejte na univerzitě.

Karolína