V podstatě by se dalo říct, že vysoká škola ve vás postupně zadupe velkou část přesvědčení, zásad a pravidel, kterými vás (nejen) maminka učila, abyste se řídili.
Za svůj akademický život, během něhož jsem až dosud byla na úplně všech přednáškách (včetně těch nepovinných), na úplně všech seminářích (včetně těch nepovinných) a psala si úplně všechny zápisky (včetně těch, co jsou na internetu), jsem pochopila, že "Co je psáno, to je dáno", totiž někdy zkrátka neplatí; a v právu to platí dvojnásob.
Tak například jsou tu právní precedenty. Pokud nevíte, co je to precedent, asi byste se měli v prvé řadě zastydět, protože to se probíralo v rámci práva někdy ve druhém ročníku střední školy. Jinak ale je precedent vlastně soudním rozhodnutím, které řeší dosud neupravený případ a je vyloženě typický pro angloamerickou právní kulturu, kde je stanoven jako formálně závazný pramen práva, na rozdíl od České republiky.
Zde je shrnutí zápisu o precedentech z přednášky Teorie práva:
Zde je shrnutí zápisu o precedentech z přednášky Teorie práva:
Precedenty nejsou součástí českého právního řádu, ale judikatura vyšších soudů je pro ty nižší závazná. Podle § 10 odst. 1 OZ: Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
Jde tedy o takové to kde se vzal, tu se vzal precedent. Na precedenty se tedy u nás nehraje, až na to, že se na ně vlastně tak trochu hraje.
A potom tu je Občanský zákoník vs. římské právo: "Víte, vloni jsem v římském právu své studenty učil, že správná odpověď tohoto případu je A. Oni to pak napsali do klauzury z Občana a všichni vyletěli a museli opakovat, protože JUDr. Občan tvrdí, že správnou odpovědí je B, i když každý kromě něj ví, že to je pěkná pitomost." Ono celkově je občanské právo vyloženě pastvinou skýtající mnohá úskalí v tom, jestli teda jó, protože je to napsaný, nebo né, i přesto, že to je napsaný. Hezky nás na to zvýšeným hlasem upozornil náš vyučující semináře: "Prosímvás, nemyslete si, že když to je v tom zákoníku vysloveně napsané, že to je pravda!"
No, a jak potom k tomu my jako vyjukaní prváci příjdem.
Jde tedy o takové to kde se vzal, tu se vzal precedent. Na precedenty se tedy u nás nehraje, až na to, že se na ně vlastně tak trochu hraje.
A potom tu je Občanský zákoník vs. římské právo: "Víte, vloni jsem v římském právu své studenty učil, že správná odpověď tohoto případu je A. Oni to pak napsali do klauzury z Občana a všichni vyletěli a museli opakovat, protože JUDr. Občan tvrdí, že správnou odpovědí je B, i když každý kromě něj ví, že to je pěkná pitomost." Ono celkově je občanské právo vyloženě pastvinou skýtající mnohá úskalí v tom, jestli teda jó, protože je to napsaný, nebo né, i přesto, že to je napsaný. Hezky nás na to zvýšeným hlasem upozornil náš vyučující semináře: "Prosímvás, nemyslete si, že když to je v tom zákoníku vysloveně napsané, že to je pravda!"
No, a jak potom k tomu my jako vyjukaní prváci příjdem.
Karolína
Žádné komentáře:
Okomentovat