Snad abychom měli jakožto mladí perspektivní studenti nějakou tu motivaci, dennodenně se potkáváme (nejen) na fakultě s několika zvláštními existencemi. Osobně mám dva oblíbence:
1) Podavačka je vcelku mile vypadající černovlasá paní středního věku. Evidentně je součástí akademické obce, ale místo na přednáškách ji spatříte, jak při jakékoliv menší či větší akci zuřivě blýská levným fotoaparátem před obličeji vyděšených prváků během jejich prvního dne školy, polského kněze, co nám přednášel o římském právu nebo nervózních kandidátů na děkana. Svou přezdívku si podavačka vysloužila dne 1. 9. 2015, kdy nám při zápise všem podávala při vstupu do auly (výměnou za 40 Kč) knihu s přehledem všech možných předmětů a jejich anotací, právnickým slangem všeobecně známou jako palačinka.
2 Držák je týpek, který, oděn v prehistorickém tradičním oděvu, držel při imatrikulaci žezlo, kterému jsme my, udržujíce oční kontakt s naší děkankou, slíbili hory doly; především to, že naši alma mater budeme milovat a ctít a celkově se při tom studiu zkrátka dobře mít. Osobně jsem si myslela, že funkce držáka je rolí důležitou a nezastupitelnou. To ovšem pouze do doby, než jsem ho viděla, jak se v riflích a crocsách vznáší nad schody a řeší blíže neidentifikovatelný problém s osobami níže uvedenými:
3) Babky na vrátnici. I ty mi, podobně jako Držák, docela vypálily rybník, když do svých řad přijaly slečnu ne o moc starší, než jsme my, která tam občas radí, kde najít záchody, nebo učebnu číslo raz dva tři, společně se svou (předpokládanou) dcerou. Jinak jde o vcelku milé paní sídlící v pohodlných kutlocích na obou budovách, Ze začátku semestru se sice tvářily tak trochu jako vykonavatelky nějaké vyšší akademické moci, protože na rozdíl od vás věděly, že místnost, do které míříte, je dost jednoduché nalézt; stačí zahnout doprava, doleva, vyjít pět schodišť, udělat salto vzad a jste tam; v zásadě teď drží stráž nad bezproblémovým provozem na chodbách, a to je fajn.
Karolína
